Mistrovství světa v para hokeji 2019

  • 14. května 2019

Společně s ostatními vlky jsme se zúčastnili Mistrovství světa v para hokeji 2019 konaného v Ostravě. Každý den jsme se v našem klubovém stánku, který byl umístěn ve fanzoně, střídali a předváděli kolemjdoucím bocciu. To vše samozřejmě jen mezi zápasy, jinak jsme podporovali a fandili borcům na ledě.

Já jsem se společně s Vaškem účastnila hned prvního dne. Zpočátku se moc lidé nezastavovali. Není se ale čemu divit. V jejich očích jsme byli dva vozíčkáři, kteří si kdoví proč hází barevnými míčky. Netrvalo dlouho a začaly se zastavovat první děti s rodiči. Míček pro ně byl očividně lákadlem. Troufám si říct, že si to užily obě strany. Jak my, tak i děti, které to zřejmě moc bavilo.

Pak už jsme se ale vydali směr aréna, připravit se do hlediště a napjatě očekávat naše borce, které čekal zápas s Japonci. Osobně se moc často neúčastním takových akcí jako jsou fotbalové či hokejové zápasy. Nikdy mě to moc nebavilo. Bylo tam na mě vždycky moc lidí. Tahle atmosféra mě ale naprosto uchvátila. Hokejisté při nástupu klepali hokejkami o led. V tu chvíli se zvedlo celé hlediště a začalo skandovat. Byla jsem jako Alenka v říši divů. Nevěřila jsem, jak může být pohyb na sledgi rychlý. Původně jsme měly s mamkou v plánu, že půjdeme po první třetině domů, jelikož jsme měly za sebou spoustu věcí, z mých úst po první třetině ale zaznělo: „Mami, já tu chci zůstat. To je boží.“ A bylo jasno. Naši byli tentokrát lepší a jejich herní kombinace často končily gólem. To se ukázalo i na konečném skóre 8:0. Vyslechnutí státní hymny a dlouhá děkovačka byla krásnou a sladkou třešničkou na dortu.

Ač jsem na sobotním finálovém dni původně neměla být, jednoduše jsem si jej nemohla nechat ujít. Přece jen se nestává tak často, že je Mistrovství světa tak blízko, dokonce to v para hokeji. Náš národní tým čekal boj o bronz proti Koreji. Jestli jsem o odstavec výše psala, že mě atmosféra uchvátila, tak tohle byla ještě vyšší úroveň. Sedět v narvané Ostravar aréně se mi asi už dlouho nepodaří. Hlediště bylo plné transparentů, vlajek, šál a všeho, co patří ke správnému fanouškovi. První buly slavnostně vhazoval zakladatel českého para hokeje Roman Herink. Bylo to hezké gesto. Na našich hokejistech už byla znát únava, ale přesto s nadprůměrně rychlými Korejci bojovali statečně do poslední chvíle. Po trestu korejského hráče dokonce na poslední 2 vteřiny nastoupil na led Miroslav Hrbek, který se na tomto turnaji na ledě neukázal kvůli úrazu ramene. Během toho času celé hlediště skandovalo snad nejvíce z celého zápasu. Atmosféra byla doslova neskutečná. Zápas skončil 1:4 a celé Mistrovství pro nás tedy 4. místem. Po zaznění korejské hymny nastala děkovačka, která snad neměla konce. Celá hala si společně zazpívala hymnu tohoto Mistrovství a čeští fanoušci předali našemu týmu pohár vyrobený z alobalu. Ukázalo se opět, že Češi jsou hokejový národ.

Závěrem bych za sebe chtěla říct, že jsem šťastná za tuhle možnost vidět mistrovský para hokej a u toho šířit povědomí o boccii. Spojili jsme jednoduše příjemné s užitečným. Jsem si jistá, že podobné pocity z celé akce mají i ostatní vlci.

Barbora Skopalová

Celou fotogalerii z Mistrovství můžete shlédnout na našem Facebooku.